tisk.png, 294B

Edison - kolem světa za 5 dní

Šest vysokoškoláků ze zahraniční hostila na přelomu září a října Podřipská škola. Bylo to již potřetí, kdy se roudnická střední škola zapojila do mezinárodního projektu Edison a přivítala v našem městě studenty z celého světa. Ti letos přijeli z Číny, Brazílie, Íránu, Itálie, Ruska a Thajska.

Během týdne se žáci Podřipské školy seznamovali prostřednictvím prezentací zahraničních kolegů s odlišnými kulturami, zvyky a jazyky. Kromě těchto aktivit byly pro "Edisony" připraveny různé aktivity, např. prohlídka města, výlet do Litoměřic, Drážďan nebo exkurze na sovické vinice. Týden vyvrcholil pátečním programem v KD Říp, kde žáci Podřipské školy na oplátku seznamovali cizince s českými zvyky, pivem, pokrmy a kulturou. Na závěr bylo připraveno malé pohoštění, a to jak studenty Podřipské školy, tak i zahraničními přáteli.

Projekt Edison byl finančně podpořen městem Roudnice nad Labem.


 

Za 3KKP napsala Nikola Stará

Ve dnech 26.9-30.9 2016 proběhl na naší škole projektový týden Edison, kterého se zúčastnili žáci naší školy společně se zahraničními studenty, kteří k nám přijeli z různých koutů světa. Každá třída na naší škole měla zadaná témata, na kterých společně pracovali. Vyhodnocení témat proběhlo v pátek v Řípu závěrečnou prezentací v anglickém jazyce. Naše třída se zaměřila na téma: Víno – vinařská oblast Roudnice. V pondělí jsme vyhledávali informace o vinařské oblasti a víně na internetu, potom jsme shlédli prezentaci zahraničních studentů o historii a kultuře jejich zemí. V úterý jsme vyrazili na prohlídku vinic Sovice, kde jsme se seznámili s historii vinařské oblasti. Vyzkoušeli jsme správnou techniku stříhaní vína a mohli jsme vidět počáteční výrobu vína. Zahraniční studenti měli výklad v anglickém jazyce. Prohlídka vinic se nám všem líbila. Ve čtvrtek jsme tvořili prezentaci z předešlých poznatků. V pátek připravovali kuchaři společně s cizinci pokrmy jejich národní kuchyně. A my jsme připravovali – škvarkové placky, chlebíčky, jablečný záviny. Holky z kadeřnictví předvedly naší společnou prezentaci v anglickém jazyce na zadané téma.
Celý týden jsme se zdokonalovali v cizím jazyce. Prezentace zahraničních studentů byly zajímavé a přínosné.


Za 3HML napsaly Dominika Staňková a Micheal Nechybová

Před týdnem u nás byli studenti z celého světa. Konkrétně z Ruska, Thajska, Číny, Brazílie, Iránu a Itálie. My jako třída 3 HML jsme je měli na starost. Pojďme si společně připomenout jejich působení. V pondělí k nám do školy přijeli studenti z vysokých škol, kteří byli vybráni na akci Edison 2016. Po krátkém přivítání, kde se nám představili, následovala krátká poznávací procházka po Roudnici nad Labem. Připravili jsme si pro ně krátké povídání o nejvýznamnějších památkách Roudnice nad Labem v anglickém jazyce. Poté jsme se vrátili zpět do školy a Edisoni začali prezentovat své země. Jako první u nás začala Thajka, dozvěděli jsme se spoustu zajímavých věcí o Thajsku. A takto se nám představily další dvě země.
V úterý jsme začali dělat prezentace na páteční rozloučení s Edisony. Ve čtvrtek se hosté opět vrátili do tříd, aby prezentovali svoji zemi. V pátek proběhlo slavnostní ukončení akce v kulturním domě Říp, kde si Edisoni nachystali různá speciální jídla a naši studenti prezentace na rozloučenou.
Jako třída jsme se shodli, že se akce velice vydařila. Dozvěděli jsme se spoustu nových informací o jiných zemích a jejich kultuře a také jsme si zlepšili znalost anglického jazyka. Edisoni po loučení se studenty a učiteli dostali drobné dárky.


 

Za 2HML napsali R. Jelínek a E. Malá

Jak vypadal náš týden s cizinci?
Od 26.9. 2016 do 30. 9. 2016 probíhal projekt EDISON, který nám umožnil poznat zahraniční studenty prezentující své země. Během tohoto týdne do naší třídy zavítala skupinka šesti cizinců a to z Číny, Íránu, Thajska, Ruska, Itálie a Brazílie. Díky poutavému vyprávění a zajímavým prezentacím jsme měli možnost seznámit se s typickými pokrmy, zvyky, tradicemi a situacemi v jiných zemích. Celý týden vládla na škole přátelská atmosféra.


Edison
Tento projekt umožňuje obrovský rozhled do světa, a možnost učit se jazyky.
Já jako člověk potřebuji vždy nakopnout, abych měla motivaci pokračovat dál do svého cíle. A tento projekt mi velice pomohl.
Měla jsem u sebe ubytovanou Lauru (je z Itálie), měla jsem štěstí, že byla skvělá a hodně trpělivá.
První den když k nám přijela, jsem jí moc nerozuměla.
Když jsem s Laurou a i ostatními z tohoto projektu jeli na výlet, tak sem absolutně nerozuměla. Hráli jsme hru a měli jsme odpovídat na věty, a já jsem jenom přikyvovala a dělala, že vím :D.... Ale ta hrozná nejistota co se vlastně dělo, mě donutila k tomu abych se ptala co kdo říká. Naštěstí jsem tam měla Lukáše a ten mi trpělivě překládal :D.
Každým dnem jsem si byla trošku jistější, a tudíž jsem víc mluvila.
Nemůžu říct, že je moje angličtina naprosto dokonalá a skvělá ale přesto je daleko lepší. Upřímně to byl pro mě osobní velký pokrok, za který jsem opravdu šťastná.
A ty lidi byly naprosto skvělý!
:) :D
Tereza Tomišová 1KKP


 

Ahoj, jmenuji se Lukáš Rusín, je mi 20 let a jsem studentem Podřipské školy v Roudnici nad Labem.

Byl jsem požádán naší školou, abych napsal něco málo o uplynulém týdnu,  který jsem strávil s velice sympatickými studenty ze zahraničních škol, neb sem s nimi strávil dost času a musím konstatovat, že pro mě velice přínosným.

Ve chvíli kdy naše třídní učitelka řekla, že v rámci projektu Edison u nás bude celkem 6 studentů ze zahraničí a to, Rusko, Brazílie, Itálie, Čína, Thajsko a Írán. Ihned si získala moji pozornost. Rád se seznamuji s novými tvářemi a hlavně s cizinci. Je zajímavé pozorovat odlišné kultury, zvyky, tváře, tradice, chování, mluvu, a jazyky.
A právě se mi naskytla možnost být s nimi v kontaktu.
Samozřejmě jsem se přihlásil, že bych se rád podílel na tvorbě jejich programu, tak se i stalo.

První den v naší třídě měly prezentaci o svých zemích Isabela z Brazílie, Artom z Ruska, a William původem z Číny ale bydlištěm v Kanadě. Naše třídní učitelka nás upozornila na to, že si máme připravit nějaké otázky na ně a na jejich zemi, zkrátka co nás zajímá. Tak  jsem si promnul ruce a začal vymýšlet záludné otázky, protože věci jako: Kolik obyvatel máte, jak vysoká je vaše nejvyšší hora.... to si vyhledáte na netu ! Ale jak často máte možnost, aby vám cizinec řekl tři sta třicet tři stříbrných stříkaček stříkalo přes tři sta třicet tři stříbrných střech. Nebo vám zazpíval jeho národní hymnu na živo, nebo skutečně řekl, co si myslí o vaší zemi nebo zda mu chutná vaše pivo. Na takové otázky jsem se zaměřil já. Takže pokaždé, když odprezentovali jejich prezentace, položil jsem jim svoje otázky a myslím si, že to prolomilo ledy na obou stranách, nasmáli jsme se a i se něco dozvěděli.

Po škole jsem s nimi podnikl výlet na naší ,,horu"  Říp.
Pan ředitel nás vysadil pod kopcem a už jsme šlapali směrem nahoru. Po cestě jsem se zapovídal s Artomem a porovnávali jsme naše národy a jazyky, Artom by chtěl být učitelem cizích jazyků a je faktem, že angličtinu ovládal dobře a o dost lépe než já, a nebyl tam tolik znát ten akcent z Ruska. Asi v polovině kopce na první vyhlídce jsme se zastavili, aby nabrali sílu na pokračování v cestě, nejvíc odpočívala Laura z Itálie, v Neapoli asi není moc kopců.
Když jsme konečně dorazili na vrchol, všichni se začali smát a říkat: church ?, oh my God where?,  pak jsem to pochopil, William mě obrovské nadšení z historických budov hlavně gotiky a baroka, nejraději měl kostely. A tohle byl první moment, který mě donutil se nad něčím zamyslet, kolikrát chodíme okolo  našich krásných kostelů a zámku, hradů, náměstí, a zřícenin zcela bez povšimnutí. Vsadím se kdyby William mohl, projde je všechny !! Ale co my ? Schválně kolik z našich českých historických budov jsme už prošli ? Kolikrát jsme se byli někde podívat, a vůbec jak dobře známe naši zemi ? Ta malá jiskra, kterou jsem viděl v jeho očích mě naučila si víc vážit své země, na dálku z nich vyzařoval úžas a zájem o mou rodnou zemi. A opravdu máme krásnou zemi takříkajíc pohádkovou. Jen je smutné, že až po setkání s cizinci si to uvědomíme, jestli tedy vůbec.

Na nějakou dobu jsme si sedli na lavičky které byly na vrcholu a navzájem se začali lépe poznávat. Líbí se mi, že když se začnete bavit s cizími lidmi ,tak vás vždy něčím překvapí a hlavně dokáží vám zbourat veškeré předsudky, které jste předtím mohli získat. Ukázalo se, že Šíma z Íránu se ráda směje a to se styděla, Isabella se ráda baví a miluje české pivo, Laura je alergická na olivový olej a to bydlí v Neapoli, asi to tam nemá lehké,, Gigi z Thajska má ráda tanec a stále se dokáže usmívat, je tak pozitivní. Zkrátka nelze tvrdit o lidech z cizích zemí, že jsou všichni takový nebo jiní, dokud je nepoznáte osobně.

Další den jsme byli všichni v Litoměřicích, pro mě to byl asi nejlepší  čas s nimi. Prošli jsme místa mně známe ale i neznáme, třeba nikdy jsem nebyl ve věži Kalich, nechápu jak je to možné! Je z toho místa nádherný výhled na celé Litoměřice a zajímavé je, že konstrukce je ze dřeva čemuž se divili i ostatní. Zároveň byli vidět všechny památky okolo. Později jsme prošli různé uličky, ale co mě pobavilo tak si vyfotili naší budovou soudu a vězení, protože nedokázali pochopit, že i vězení může být krásná budova. Byli jsme v čajovně a v kavárně, bylo zajímavé bavit se o tom co má kdo rád, ale na většině chutí jsme se shodli.

Když jsem se zmínil že bychom se mohli stavit na Kebab tak se mě hned Šíma zeptala na jaký druh, načež sem odpověděl jak to myslí, vysvětlila mi, že u nich je minimálně 6 druhů, a já na to že tady máme prostě Kebab.

Závěrem bych dodal, že na konci nám uvařili něco z jejich kuchyní a naopak, z asijských pokrmů jsem byl málem na infarkt, neb to pro mě bylo příliš ostré ale pan ředitel si zjevně pochutnával. Čas s nimi mě povzbudil do toho se víc naučit anglicky, víc si vážit toho co máme tady, a nadchli mě  pro cestování a poznávání nových zemí, to jsem chtěl vždycky, ale teď se mi chce ještě víc. Zároveň si myslím že jsem jim i trochu pomohl poznat tu naší zemi a kulturu.

Za mě,  bylo to dobré a zábavné a nebránil bych se více takovým projektům, ale raději bych také sám někam vycestoval. S těmi studenty jsem stále v kontaktu přes sociální sítě a myslím si, že jsou fakt fajn. Rád bych je ještě někdy viděl.

Tak uvidíme, co přinese zítřek ...

Lukáš Rusín 1 KKP

Znak_RCE

 



Soukromá podřipská střední odborná škola a střední odborné učiliště o. p. s.
nám. Jana z Dražic 169, 413 01 Roudnice nad Labem

telefon +420 416 839 064    E-MAIL info@podripskaskola.cz

Instagram RSS FACEBOOK


Copyright © 2011 Soukromá podřipská střední odborná škola a střední odborné učiliště o. p. s. - Všechna práva vyhrazena